Všeobecná historie hasičů

Člověk odjakživa bojoval s ohněm a snažil se ho ovládnout. Oheň byl velmi důležitý a byl taky jedním ze civilizačních prvků. O prvním zmínkách boje s ohněm se dočítáme již v 10. stol, kdy římský stavitel Vitrius žijící za vlády Ceasara a Augusta, se zmiňuje o tom, že již před 200 př. Kr. sestavil Ktesibus z Alexandrie hasičské čerpadlo. Tyto stříkačky se používály v Egyptě, Římě a Římany obsazeném území. V podstatě se používaly s různými vylepšeními až do 18.stol. 
Ve středověku začali panovníci vydávat směrnice, vedli je k tomu velké požáry středověkých měst. Ve směrnicích stálo, jak zabraňovat požárům a jak je hasit. Příkladem je statut města Prahy s názvem "O OHNI", ze 14.století. Podobně tomu bylo několik dalších století. Požární směrnice byly v podstatě pořád stejné jen podrobnější. K nejpodrobnější patří směrnice Prahy z let 1611,1636,1638 a další města jako třeba Chrudim (1510), Kutná Hora (1559), Jihlava (1613) a další. Marie Terezie vydala v roce 1751 vydala "Řád k hašení ohně pro města zemská, městečka a dědiny markrabství moravského" pro pražská města a pro venkov, pro slezské vévodství o rok později. Syn Marie Terezie Josef II. vydal další požární řády, kde byly uvedeny i povinnosti obyvatel. 
I přes všechna nařízení požáru neubývalo. V roce 1610 vynalezl holanďan Van Den Heiden hadici, ale ani po tom nevyžadovaly ruční stříkačky odbornou obsluhu. Zlomem byl až vynález parního, který velmi ovlivnil rozvoj požární techniky. Díky tomuto vynalezu byli stříkačky výkonnější, dále to taky umožňovalo dopravit vodu na mnohem vetší vzdálenost. Byly ,ale také těžší dražší a vyžadovaly odbornou obsluhu.To vedlo k tomu, že ve větších městech a podnicích byly ustavování, kteří měli na starosti hašení požárů Důležitouroli hrály také Čechy cechovní mistři museli pravidelně vysílat tovaryše do požárních záloh. 
Pád Bachova absolutismu znamenal v Rakousku jisté uvolnění, mimo jiné i spolčovací a shromažďovací právo. Malá města neměla peníze na placené hasičské sbory. Zde došlo ke sdružování hasičských nadšenců a ke zniku prvních dobrovolných hasičských sborů. Tyto sbory nebojovali jenom s ohněm, ale pomáhali taky například při povodních. 
V uvedené době vznikaly i v menších městech a ve větších vesnicích cukrovary a další továrny s rozlehlými budovami, kdy případné požáru nebylo jej možné jen"ulévat" vědry s vodou postupující řetězem lidských rukou.Byly vyžadovány znalosti, připravenost a fyzická úroveň zasahující skupiny. 
K prvním pokusům založit dobrovolnický spolek hasičů došlo v Chrudimi v roce 1863. První německé sbory vznikly v Zákupech (1854) a v Liberci (1861). První český hasičský sbor v Čechách byl založen r.1864 ve Velvarech. Zakladatelem byl Karel KROHN, který viděl ochranné družstvo při práci v Hamburku. 
Velký význam pro další rozvoj dobrovolného hasičstva v českých zemích měli hasiči pražského placeného sboru, kteří měli povoleno provádět výcvik v mimopražských sborech..V této době také vznikaly na řadě míst tělovýchovněhasičské jednoty, které se později rozdělily na Sokol a Sbor dobrovolných hasičů. 
Na Moravě vznikly první sbory ve Velkém Meziříčí (1868), o rok později v Třebíči, oba byly založeny Titusem KRŠKOU,velkou osobností hasičského hnutí na Moravě. 
Rozhodující opatření v rozvoji dobrovných hasičů bylo vydání "ŘÁDU POLICIE POŽÁROVÉ" v 70.letech 19.století. Tento řád platil až od roku1941. 
Nejdůležitějším úkolem všech hasičů vždy bylo záchrana životů ohrožených osob případně i jejich majetku. Tomuto humanistickému poslání zůstávají věrni do dnešních dnů bez ohledu jedná-li se o dobrovolného či hasiče z povolání. A právě to je přitažlivé a zavazující a v nejedné rodině se dědí hasičské poslání z generace na generaci.